Cestovní místnost

Probudilo tě hlášení pilota. Lady Evans, omlouvám se, pokud vás budím, ale co nevidět budeme přistávat v Paříži, tak jsem myslel, že by jste se chtěla trochu rozhýbat. V místnosti bylo přítmí a příjemně teplo.

Lady Evans

"Děkuju moc, potřebuju se nachystat." hlesla jsem, načeš jsem se snažila vyhrabat z pohodlného sedadla. Měla jsem to tu vážně ráda, komfort a přepych.. Navíc všechno to bylo moje..
Když jsem se postavila, přešla jsem ke stolu, kde jsem měla nachystané kalhoty a halenku, do které jsem se spěšně nasoukala. Pak se jen stačila upravit a vzít si do rukou kabelku..
Ten William je vážně bůh, měla jsem štěstí, když jsem na něj natrefila.

Z kokpitu jsi najdnou uslyšela klení...bylo ve francouzštině. Merde! ....mais ce nest pas notre problem!!! Ques que? Uaaach...je ne peux pas changer le aeroport!! Nous devons terrer ici!! pak jsi slyšela ještě nějaká slova, nakonec promluvil Mikeil nefrancouzsky. Lady Evans? Máme tu jisté problémy, Letiště Charlese de Gaulla nám nechce povolit přistání kvůli sněhu...nemůžu je za žádnou cenu přesvědčit, aby mi uvolnili runway... Ozve se z reproduktoru.

Lady Evans

Každému francouzskému slovíčku jsem rozuměla. Měla jsem dost let na to, abych se naučila více evropských jazyků. "Jenže to zase nezajímá mě, musíme přistát, mám v Paříži neodkladné povinnosti! Řekni třeba, že máme málo paliva na to, abychom to obrátili jinde... To chtějí, abych spadli?!" vrčela jsem do telefónku.

To jim opakuju už podesáté mylady. Tvrdí, že to můžeme obrátit na letiště za městem...že mají obrovský provoz a přímo nám zakazují přistát... Řekne celkem naštvaně. Ale vy máte diplomatickou imunitu, tudíž vám nic nemohou udělat, takže to vemu na přistání... Začne rolovat.

Lady Evans

"To teda mám, výborně, není čas na hloupé šarvátky." řekla jsem rázně, mezitím, co jsem se znovu usadila do svého sedadla a v klidu se připravila ne přistání. Mé oči v tu chvíli spočinuly na okýnku, z které jsem koukala na přibližující se zemi pod námi. Hlavou mi plynulo nespočet myšlenek, někde mezi nimi byla i vzpomínka na mého společníka na bálu..

Za oknem se valily tuny sněhu a stroj se v náporech vánice místy slušně otřásal. Mikelovi se však dalo věřit...s kniplem to vážně uměl, přeci jen si to ozkoušel ve dvou válkách. Stroj pomalu klesal a tobě se ukazovaly všechny dominanty Paříže. Od Eifelovky až po Versailes. Matně jsi slyšela francouzské nadávky z mikrofonu v kabině. Ten chlap musel pekelně řádit.

Lady Evans

Francouzské nadávky jsem přehlížela. Byla jsem nadšená, že zase budu v Paříži - městě módy a krásných historických památek. Dychtivě jsem sledovala Eiffelovku i Versailles.. Možná se tu zdržím dýl, když budu mít vyřízené své pracovní povinnosti. Chvíli to beze mě princezna Rose přežije.. I když poslední týdny se chová tak hysterický, když jí nedělám společnost.. Udělala si ze mě zpovědnici...
Letadlo se otřásalo a já se snažila nebát. Mikel je profík, věděla jsem, že je má bezpečnost v dobrých a zkušených rukou..
"Dneska nám to houpá.."

Mikel

Omlouvám se...vánice je silnější, než jsem čekal...pokusím se to omezit...

Letadlo se slabým nárazem dosedlo na runway a začalo brzdit. Tiché skřípění kol doplňované hučením motorů. Bylo to takové...uklidňující...narozdíl od faktu, že zpomalování letadla nějak neodpovídalo tomu, jak by zpomalovat mělo...

Lady Evans

"Dobře.." hlesla jsem, mezitím, co mě tlak zarazil do sedačky. Cítila jsem se klidně... I když v tom jsem se zase zaměřila na okýnko a rychle ubíhající krajinu kolem..

Z interkomu se ozve hlas. Merde! Pak je další chvíli ticho. Pak se opět ozve Mikel. Mylady...hádám, že měli ppádný důvod, letadlo se dostalo do smyku, nevím jestli to ubrzdím.... Letadlo opravdu pomalu zpomalovalo.

Lady Evans

"To bych ti radila! Jinak tento rok nedostaneš prémie! Nevezmu tě na dovolenou, nekoupím ti auto! Musíme to ubrzdit.." sýkla jsem podrážděně a vyděšeně zároveň. Moje krásné letadlo, hlavně aby se mu něco nestalo! Nehty jsem zaryla do sedačky a zmocnilo se mě nevolno. Hádám, že jsme je měli poslechnout..

Mikel

Žádné nové auto? Ani prémie? No to teda ne!!! Najednou sebou letadlo škublo, pak lehce zatřáslo, nadskočilo a nakonec se ještě několikrát pořádně otřáslo, pak se zastavilo. Tak mylady...stojíme, tedy spíše ležíme...tak nějak... Slyšela jsi jen tiché hučení větru...

Lady Evans

"Ne, budeš bez luxusu!" křičela jsem, mezitím, co se s námi letadlo třáslo. Když jsme konečně přistáli, chvíli jsem ještě nehybně seděla.. "Ty jsi to zvládl! Dostaneš pusu.." hlesla jsem rezignovaně a pomalu se postavila, pak nakoukla z okýnka.. "Asi nás tu neuvidí rádi.."

Mikel

No..tak trochu...sice to letadlo nepoletí v nejbližších dvou dnech...nejspíš jsem urval podvozek a poškodil plášť...musel jsem to zarýt do sněhu vedle runwaye. Vyleze upocený z kokpitu a setře si pot z čela. No..nejspíš ne...udělali jsme jim tu pěkný brjagl, takže pokud vám to nebude vadít...tak nějak bych se zdejchl...vina padá na pilota... otevře poční dveře. Letadlo leželo na břichu, tak trochu nakřivo, čumákem zaryté do sněhu.

Lady Evans

"Urval si mi podvozek, zničil si mi letadlo.. Ale tak přistál si.. Ty prémie si ještě rozmyslím.. Mazej, kdybych tě potřebovala, tak tě zavolám.." sýkla jsem, sbalila si věci do kufříku a pokračovala za Mikelem. Měla jsem v plánu, co nejrychleji pokračovat ve své výpravě.

Mikel vyskočil z letadla a zmizel ve vánici. Když jsi o chvíli později vyskočila i ty, viděla jsi už světla záchranářských vozů, která mířila do místa nehody. Otázkou bylo, jestli na ně chceš čekat, nebo odejdeš a budeš doufat, že se to něja vyvrbí.

Musela jsem odejít. Určitě by mě chtěli vyšetřit, jestli jsem v pořádku. A to by jim pak bylo hned jasné, že nejsem úplně normální člověk.. To nemohu dopustit..
Rychle jsem se za použití svých nadpřirozených schopností dala do pohybu.

Dostala jsi se kolem vozů, které měly úplně jiné problémy než hledat někoho běhajícího po runway. Prosmýkla jsi se kolem nich a sněhovou přikrývkou jsi se dostala až k odbavovací hale. Prosmýkla ses dovnitř a zamíchala mezi ostatní lidi. Bylo zde mnoho rodin a obchodníků, z nichž plno čekalo na odlet svých zpožděných letadel. Zaslechla jsi i nějaké rozhovory typu. Jo bylo to prý soukromé letadlo... nebo Říká se, že tam umřela nějaká významná osobnost... Před halou na tebe čekala limuzína a doprovod asi pěti mužů v oblecích.

Šéf ochranky

Lady Evans? Ukloní se.

Lady Evans

"Ano, pánové... Přišli jste mě vyzvednout?" řekla jsem mile a s úsměvem. Hlavou mi mezitím běželo, jaké drby asi o přistání mého letadla budou kolovat. Třeba se tím alespoň zbavím několika nepřátel, kteří uvěří té pomluvě.

Šéf ochranky

Madam...jsme zde pro vaši ochranu...když se po městě pohybují lovci, nikdy není dost opatrnosti. Otevře dveře tvé limuzíny a pobídne tě aby jsi nastoupila. Prosím račte...sídlo je na druhé straně Paříže, takže musíme spěchat, chceme li tam být včas.

Lady Evans

"Výborně, děkuji mnohokrát, pánové." řekla jsem milým hlasem, v mžiku se usadila do limuzíny a připoutala se. "Byla bych tam ráda co nejrychleji to půjde..."
Následně jsem vytáhla jsem mobil a zavolala Willovi, načeš jsem mu stručně vyložila situaci týkající se letadla. Chtěla jsem, aby měl čerstvé informace, byla to přeci jenom moje pravá ruka.